Všechny barvy světa i ta má

Nejsem zastáncem žádné multi-kulti společnosti. Podlé mýho názoru by měl každý národ pokud možno žít ve své zemi a hlavně si ji řídit podle svýho. Ne vždycky to však jde. V tomhle článku se chci zaměřit na pár vybraných aktuálních problémů, který mi leží v hlavě. Především na jejich příčiny a následky.

Indočeši

Já osobně proti Romům nic nemám, i když znám dost lidí, kteří se svou nenávistí nijak netají. Jen málo z nich k tomu má však nějaký konkrétní důvod, nějakou osobní zkušenost. A vlastně i když mají, nelze se přece dopouštět neoprávněné generalizace. Je spousta Romů, kteří žijí docela slušně jako zbytek společnosti. Nepopírám, že problémy tady jsou, ale myslím si, že tuhle nepřátelskou atmosféru hodně rozdmýchávají média, který ukazujou jenom ty konfliktní případy, zatímco ty kladné už pro ně nejsou zajímavé.

Docela mě prudí ale hlavně znepokojuje ta nenávist, která mezi lidma čím dál víc roste. Jako kdyby si nikdo z těch, co vykřikují „cikáni do plynu“ a podobně, neuvědomoval, jaký to může mít fatální důsledek. Jako kdyby všichni zapomněli, co se dělo ve 30. a 40. letech minulýho století. Lidi by si měli dávat bacha na to, co říkají už proto, že většina ani netuší, kdo byli jejich předkové a odkud pocházeli.

Teď trochu z historie. Jak je všeobecně známo, Romové původně žili v Indii. Nejsou ale příbuzní s dnešními Indy, kteří se řadí k Árjům (stejně jako Íránci), ale patřili k původnímu obyvatelstvu, které údajně mělo tmavou pleť a zploštělé nosy a proti kterému se právě Árjové se světlou pletí a europoidními rysy vyhranili a zavedli kastovní systém, aby se mezi sebou nemísili. Původním názvem byli označováni jako Domové. Romové tedy není žádný eufemismus ale mírně zkomolený originální název jejich etnika. Ve své vlasti se pohybovali na okraji společnosti a byli už zde většinovou společností opovrhováni. Možná i to byl jeden z důvodů společně s hledáním nových odbytišť řemeslných výrobků, proč začali kočovat směrem na západ. Časem se jim začalo říkat cikáni, což vychází z řeckého slova aithinagoi, kterým byli nazýváni lidé, kteří věštili, vykládali z karet a podobně. Jde tedy o nepřesný název, jelikož neoznačuje etnikum, ale jakéhokoli člověka, který se věnuje magii.

Negrophilia

Lze zde nalézt určitou analogii a Aforameričany. Spousta jich je naprosto asimilována, ale řada jich taky žije v naprosté chudobě v ghettech. Podle mě k těm problémovým situacím dochází kvůli tomu, že na těchto etnikách došlo ze strany bílých k určitýmu násilí. Černoši byli násilím přivezeni do Ameriky, Romové byli za komoušů násilím usazeni. Obě etnika byla vytržena ze svého přirozeného způsobu života a to u nich začalo vyvolávat agresivitu. Podobný jev lze pozorovat na africkém kontinentu a ve spoustě dalších bývalých koloniích. Černoši žili povětšinou v mírumilovných kmenech, k cizincům se nechovali nepřátelsky, žili svým způsobem, podle své přirozenosti, která však bělochům připadala primitivní. Jejich kulturu naprosto zlikvidovali, obyvatele zotročili. U těch se najednou k překvapení samotných kolonizátorů v té době začala projevovat agresivita. Navíc se do Afriky začal ve velkém dovážet alkohol a zbraně. Současný stav je důsledkem předchozího vývoje.

Arab = muslim = terorista?

Když se řekne Arab, tak asociace běžného člověka zpracovaného mediální propagandou vedou přes slovo muslim a skončí u slova terorista. Je dost smutné, jak si lidé vytvářejí názory na základě médií bez toho, že by měli nějaké osobní zkušenosti. Ráda bych se v tomto mýlila, ale obávám se, že tomu tak skutečně je. Obyčejní lidé, kteří veškeré své informace čerpají tak akorát ze zpráv na Nově, mezi těmito 3 pojmy moc nerozlišují. Což je zvláštní, jelikož ve všech náboženstvích se objevují extrémisti jako např. v křesťanství – viz IRA nebo třeba letošní norský případ a přesto nikdo křesťany obecně nepovažuje za teroristy, protože se o nich zkrátka nemluví v médiích tak často jako o muslimských teroristech.

Taky je třeba vidět rozdíl mezi zvyky, které patří k náboženské tradici a obyčeji dané země. Sice se to v mnoha ohledech prolíná, ale je třeba to rozlišovat. Řada věcí, které považujeme za typicky muslimské, jsou ve skutečnosti tradicemi určité země, ze které pochází. Třeba takové zahalování těla bylo běžné dávno před vznikem islámu prostě proto, že v horkém pouštním podnebí bylo třeba se chránit před sluncem a žárem. Stejně tak je to se stravou, rodinným životem atd. – vychází z místních podmínek a ne vždy nutně souvisí s náboženstvím.

Myslím si, že se často dopouštíme toho, co by Francis Bacon nazval idolem divadla. Zkrátka žijeme v určité kultuře, ve které jsme vychovaní a tak se na všechny ostatní díváme svýma očima a posuzujeme je podle našich hodnot. A to je špatně. Je to jako když kocour zakousne čerstvě narozené kotě. Řekneme si – co to je za otce, jak může zabít svoje dítě? Ale vždyť je to přece kočka, ne člověk! Podobně je to u různých civilizací, ras, kultur, národů…. Jen těžko můžeme pochopit jejich mentalitu, stejně jako oni naši. Jiný kraj, jiný mrav. To ale neznamená, že zvyky jedné kultury by byly ty správný a druhý špatný nebo naopak. Ačkoli nám některé tradice mohou připadat z našeho pohledu neakceptovatelné (např. kanibalismus) myslím si, že bychom se do těchto věcí neměli vměšovat. I když se mi zdá, že je to asi jenom můj názor, nebo názor malé hrstky dalších lidí, když vidím tu intoleraci šířící se Evropou jako mor. Nikdy nepochopím, jak taková vyspělá kulturní země jako Francie může zakazovat náboženské symboly, burky či modlitby na veřejnosti. Jako Německo ve třicátých letech. Terorismus je jen hloupá výmluva pro malé děti. Nechci vědět, jak to bude pokračovat.

Něco o mně…

Abych dostála tomu, co bylo slíbeno v názvu po všech stránkách, tak teď k té mé barvě: je taková, řekla bych, leprovitě šedobílá… ale pokud mám mluvit vážně, tak nemám žádné romské, německé, židovské, maďarské ani žádné jiné předky cizího původu. Všichni moji pokrevní předkové, kam až paměť a dochovaný rodokmen sahá, byli Češi z Moravy, částečně z Čech. Vlastně tak úplná pravda to není, poněvadž nemám český příjmení, a můj rod údajně přišel do českých zemí z Francie po 30. válce. To příjmení prý pochází z Anglie, kde je taky jeho nejčastější výskyt. Možná to bylo tak, že se moji prapředkové z Anglie přestěhovali do Francie, kde měla Anglie v minulosti velké množství držav, o které následně přišla po stoleté válce. Zde se usadili a pravděpodobně smísili s tamním obyvatelstvem. Po třicetileté válce pak odešli do vylidněných českých zemí a zde už zůstali. Myslím si, že jde o docela pravděpodobný scénář, i když potvrzené to nikde nemám. Tím chci doložit již výše zmíněnou myšlenku, že můžu třeba nenávidět Francouze nebo Angličany nebo jakoukoli jinou národnost, ale přitom očividně nemám český příjmení a ani netuším, odkud pocházím.

Nechci nikoho poučovat, ale je třeba myslet na to, že českou zemí prošly destítky národů a etnik, které se zde na delší či kratší dobu usadily, či jen protáhly s vojskem. Ti všichni tu po sobě zanechali své potomky. Někdo třeba řekne, že nesnáší Číňany, Mongolce nebo prostě „ty žlutý opice“, jak se říkávalo, s těma jsme přece neměli nikdy nic společnýho. A co Čingischánova vojska, která se dostala až do Slezska, kde prohráli bitvu a následně protáhli Moravou? Někdo třeba může nesnášet severské národy. A co Torstenson a Švédi za 30. války, kteří se zastavili až u Brna? A tak by se dalo pokračovat. Zkrátka, v žilách nám koluje nejen kapka germánské krve, ale kapka za každý národ/kmen/etnikum, které touto zemí prošly, a není jich málo. Pokud už nic jinýho, tak alespoň tohle by nás mělo vést k trochu větší toleranci.