Nelajkujte mi statusy a pojďte radši do hospody

Tenhle článek se nedá nazvat jinak než digitálníma zvratkama, prostě ze sebe potřebuju dostat ten hnus, a nenapadá mě lepší způsob než to vyvrhnout zde. Jestli na to máte žaludek, tak si to třeba přečtěte.

„Nelajkujte mi statusy a pojďte radši do hospody“ – to je věta, která se mi nedávno objevlila na facebookové zdi. První co mě napadlo bylo: moje řeč!  To je přesně to, o čem už nějakou dobu přemýšlím. Máme všechny tyhle sociální sítě, všechny ty aplikace a tlačítka, který by nás měly spojovat, ale je to skutečně tak? Jsou si tím lidi blíž? Řekla bych, že ne. Nechápu, jak lidi, kteří mají očividně stejný zájmy, se nedokážou sejít a pokecat si o tom v offline světě, místo toho si jenom hrajou na nějaký „lajkování“ a komentování. Znám i případ, kdy se dva lidi pohádali, a až po dlouhé době spolu začali komunikovat – ovšem pouze přes chat, jinak se ani nepozdravili. Je to prostě divný. Vím, že si teď poněkud protiřečím s předchozím článkem, jasný že je vždycky v reálu přítomná určitá rozpačitost, ale tak sociální fobie se týká 3 % populace a ne 90 % nebo já nevím kolik. Proč by mělo být tak těžký říct někomu, o kom víte, že s ním máte společný názory, ahoj a prohodit pár slov? Asi mi z toho pukne hlava.

To mě přivádí k další myšlence: jsou technologie důležité? Potřebujeme je vůbec? A nebylo by nám líp bez nich? Pořád slýchám ze všech stran a zvlášť v mým oboru, kterej úzce souvisí s IT: technologie jsou tak úžasné, všechno můžeme přenést do digitální podoby, obohatit to dalším obsahem, propojovat nejrůznější zdroje, neomezeně šířit informace mezi masy lidí… (Když už jsme u toho, tak do digitální podoby se vlastě převádí i ty vztahy na online sociálních sítích.) Všechny ty neuvěřitelné možnosti, co můžeme provádět s technologiemi, jsou super, ale potřebujeme to? Dokážeme to využít? A hlavně nějak produktivně využít?

Mám pocit, že většina technologií a elektroniky, kterou používáme se dá označit za umělé vytváření potřeb. Z velké části jde prostě bussiness, bez řady těch věcí se dá docela dobře žít, ale účinný marketing a propaganda dokáže s myšlením lidí dělat divy. Dneska už se neobejdeme bez mobilu, notebooku, čím dál víc se rozšiřují čtečky e-knih, tablety ipody, netbooky atd. Nejhorší je, že společnost vytváří tlak na každého jedince, že už v dnešní době skutečně potřebujeme ke studiu a k práci tyhle moderní blbosti, což mě děsně prudí, ale těžko s tím nějak pohnu. Vadí mi, že musím tolik hodin brejlit do té svítící bedny a většinu dne sedět, což je, ačkoliv si to třeba neuvědomujeme, pro člověka jako ostatně pro jakýkoliv živočišný druh neuvěřitelně nepřirozená poloha. Úplně jsme se vytrhli z přírody a vyrobili jsme si svou umělou strilní civilizaci a zapomněli přitom, že člověk je taky jenom zvíře, je jenom lysá opice.

Vytvořili jsme si (nebo u nás byla vytvořena) závislost na spoustě technických vymožeností. Neříkám, že všechno, co je technika, je nutně zlo, to určitě ne, rozhodně ulehčuje komunikaci a vlastně mi umožňuje napsat i tenhle příspěvek. Zpřístupňuje potenciální informace a usnadňuje jejich vyhledávání. Pořád je zde však spousta komplikací – věčně něco nefunguje, nejde spustit, dojde baterka, vypnou proud… Takže ve výsledku je pořád nejspolehlivějším vynálezem papír a tužka.

Asi vypadám jako nějaký zpátečník, ale musím říct, že jsem nebyla vždycky takový skeptik, právě naopak, čím víc se však tímhle tématem zabývám, tím víc se z naprostého technooptimismu, kdy mi připadalo pasé vše, co není digitální a elektronické, dopracovávám postupně až k téměř naprostému odporu k technice. Spousta těch nesmyslů totiž nemá reálný přínos a slouží jen pro zábavu a odvádění pozornosti. Třeba taková podpora IT ve školách – v některých třídách se zavádí počítače plošně místo učebnic a sešitů. Stát tohle samozřejmě nemůže dotovat. To znamená že školu sponzoruje nějaká firma či korporace, která ty počítače distribuuje a to vede ke komercionalizaci školství. Nehledě na to, že ty počítače k výuce vůbec nejsou potřeba (pokud nejde o počítačovou gramotnost), když je kvalitní učitel, tak se obejde úplně bez učebnic, to vím z vlastní zkušenosti, a podá svůj vlasní výklad, který je mnohem hodnotnější než nějaké kecy ze školních osnov. Nebo různé výukové programy – často se říká, že počítače pro děti ano, ale mají na nich pracovat tak, aby se při tom něco naučily. Další věc, která se nepotvrdila. Výukové programy nemají větší přínos oproti offline formám vzdělávání. Zkrátka počítače a různá mobilní zařízení jsou více méně hračky pro zábavu. Ano, dá se na nich pracovat a někdy i hodně ulehčují práci, např. při překládání cizojazyčných textů, ale všechen ten čas, který ušetřím, zase promarním, protože prostě elektronika neuvěřitelně odvádí pozornost nesčetnými funkcemi a prokrastinačními nástroji. A taky to odvádí pozornost ještě jiného druhu, protože kdo si hraje, nezlobí, to ví i politici a korporace, a tak si poklidně surfujeme po internetu, koukáme na videa a posloucháme muziku, zatímco nám téměř potají zdražují elektřinu, plyn, DPH, krátí naše občanské svobody, nikoho to nějak zvášť nevzrušuje a pak si toho všimneme, až když je pozdě.

Mezi další argumenty příznivců IT patří šíření informací, vše by mělo být digitální a dostupné online, aby se to zpřístupnilo široké veřejnosti, je to levnější atd. Souhlasím s tím, že informace by se neměly žádným způsobem cenzurovat a omezovat k nim přístup. Má ale tenhle příval informací skutečný přínos pro lidi? Jsme tak chytřejší? Co se týká faktografických či encyklopedických znalostí, tak možná ano, když mě něco zajímá, tak si to prostě vygoogluju a vím to, v tom máme neuvěřitelnou výhodu oproti předchozím staletím. Čeho už se nám však nedostává, je kreativní zpracování těch informací. Nejsme moudřejší, spíš naopak. V té záplavě ani není možné, abysme stíhali zpracovávat všechno. Dobrým příkladem je televizní zpravodajství, jedna zpráva běží za druhou, neustálý rychle proudící tok informací, kdy není zkrátka v našich schopnostech je promýšlet. A dost možná právě to je záměr. Nemyslet a konzumovat. Ideální nástroj propagandy.

Techniku jsem nezavrhla ještě tak úplně. Alespoň v jednom případě a to jelikož by mohla umožnit zavedení prvků, nebo úplné zavedení přímé demokracie. Referenfum, plebiscit či ankety by se mohly díky technologiím stát běžnou praxí, a to bez zbytečných nákladů a byrokracie kolem. V tom technice moc fandím a doufám, že se to jednou podaří prosadit. Bohužel k tomu zatím není podpora z nejvyšších míst, jelikož by to značně omezilo moc politiků jako volených zástupců, takže by byli proti sobě, kdyby to prosazovali. Ale jelikož údajně žijeme v demokracii (nebo to alespoň říkali v televizi, takže je to určitě pravda), což je vláda lidu a republika znamená věc veřejnou, tak bude na nás, na lidech, abysme si to prosadili sami. A tady už jsme u další věci, která se mi na technologiích líbí, a to je organizování spontánních demonstrací, jak probíhají mj. na Wall Street. Není třeba žádný vůdce, žádná hierarchie, žádná organizace. Lidi si zkrátka naplánují událost, domluví se a přijdou. Takhle je možné snadněji pořádat protesty, které vycházejí přímo od obyčejných lidí, a můžeme se podílet na moci tímto způsobem, když to nejde jinak.

Ale bych se vrátila zpět na začátek a dala nějakou formu tomuhle toku asociací – technologie jsou bezvadná věc, když spojujou lidi, tragédie však podle mě nastává, když toho lidi nevyužijí. Naskýtají se nám příležitosti k přínosným aktivitám, ale my se spíš věnujeme těm méně podstatným a neužitečným, někdy až škodlivým činnostem. Myslím si, že by technologie neměly sloužit k tomu, aby nás přenesly do virtuálního světa, kde budeme fungovat jako alter ego a v reálu se jak schizofrenici budeme chovat úplně jinak, ale měli bychom je využít spíš k nějakému rozšíření reality, k věcem, které se ve skutečnosti provádí obtížněji, a tedy k usnadnění a rozšíření možností. Ty by se pak ovšem měly aplikovat při jednání ve skutečném životě.